Čistý vzduch

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Čistý vzduch
Protikomunistickou revoluci 17. listopadu v roce 1989 v Praze předcházely o šest dní dříve v Teplicích protesty proti smogové situaci. Na severu lidé demonstrovali za čistý vzduch a o pár dní později na ně navázaly pražské události. Za nespokojené občany vystupovali tehdejší aktivisté teplického Ekofóra, novináři z Revue Teplice organizovali ekologický týden, během něhož se uskutečnilo promítání filmů, proběhly přednášky a diskuse.

Spouštěčem hromadných nepokojů však byly smogové inverze v roce 1989 na severu Čech, které trvaly už od poloviny října. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren několikanásobně překračovaly limity, lidem bylo doporučeno nevětrat a raději moc nevycházet z domu. Žlutošedá mlha byla tak hustá, že skrze ni nebylo vidět na pět metrů. Navíc páchla sírou z trvale doutnajícího uhlí z blízkých dolů. Již ve středu 8. listopadu odpoledne se v Teplicích začaly objevovat plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“. Smogová situace již byla neúnosná a mnoho lidí si uvědomilo, že jim již jde o život, zatímco státní orgány a tehdejší vedoucí politická strana KSČ dosáhly pouze toho, že v těch nejhorších situacích jezdily trolejbusy a autobusy MHD s informací, že je situace vážná a varovaly občany před vycházením. V sobotu 11. listopadu se lidé začali scházet na první demonstraci – celkem přišlo asi 800 většinou mladých lidí. Někteří měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Demonstrace nebyla organizovaná a neměla politický charakter. Lidé šli spolu ve skupinách po ulici a skandovali hesla o čistém vzduchu, policie tento průvod pouze monitorovala, ale nezasahovala. O den později se již na náměstí shromáždilo přes 1000 lidí a vznikly první potyčky s ozbrojenými složkami VB. Večer pak byla sestavena petice, na jejímž vzniku se podílel mimo jiné i aktivista Ekofóra a pozdější prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Volejník. Hlavním požadavkem občanů bylo, aby vedení města uspořádalo veřejné shromáždění s občany o ekologii. V pondělí 13. listopadu převzal předseda městského národního výboru petici s podpisovými archy a náměstí bylo opět plné lidí. Atmosféra ale postupně houstla a policie vytlačila dav z náměstí. Ten se přesunul před sídlo okresního vedení KSČ, kde okresní tajemník KSČ Antonín Váňa slíbil veřejnou debatu na zimním stadionu, která se měla uskutečnit za týden. 20. listopadu se komunisté opravdu s demonstranty na zimním stadionu sešli, hlavním tématem však už nebyla ekologie, ale politické události na pražské Národní třídě, neboť mítink na zimním stadionu přišel až po pražských událostech. O ekologii už se nehovořilo, neboť politické problémy přerostly do širších rozměrů. Podhoubím prvních protestů byl s největší pravděpodobností okruh teplického undergroundu. Do něj patřili lidé rozšiřující mezi své známé zakázané tiskoviny, jako byly například Lidové noviny, a především lidé napojeni na místní punkové a nezávislé kapely. Také v Teplicích měly revoluční události svá kulturní a podzemní centra. Kromě již zmíněného Ekofóra, které se zabývalo ekologickou situací, to byli především mladí lidé, kteří se hlásili k undergroundu a hnutí punk. Jejich centrem byla restaurace zvaná Vyšehrad, později po jejím zrušení se centrum přemístilo k Vogelům (restaurace U ptáčků). V roce 1977 podepsali čtyři z tehdejších štamgastů Vyšehradu Chartu 77. Na rozmnožování textu Charty a jeho rozšiřování vzpomíná i teplický chirurg Jaroslav Pichlík. Chartu si předávali v altánku v Zámecké zahradě, přímo naproti Vyšehradu. Mezi těmito lidmi byl také i nestor teplického undergroundu František Stárek zvaný Čuňas a Jaroslav Kabelka. Právě hospodský život dobře umožňoval předávání zpráv. „Vyšák byl centrum, kam jezdili lidi z celého severu a odváželi si materiály, které pak předávali dál,“ uvádí na svých přednáškách F. Stárek, dnes lektor Ústavu pro studium totalitních režimů. První čísla undergroundového časopisu Vokno, které Stárek redigoval, vznikala v Teplicích. V Teplicích působilo také několik punkových kapel např. FPB (Čtvrtá cenová skupina), Už jsme doma a další. V Teplicích rovněž působila výtvarná skupina TERČ, která měla trvalé ideové problémy s místním střediskem OKS řízeným tajemníkem pro kulturu OV KSČ. Na počátku osmdesátých let minulého století vzniklo v Teplicích Patafyzické kolegium, které vydávalo pro své členy sborník PAKO, a stalo se tak předmětem vyšetřování a stíhání StB. Toto kulturní a vědecké uskupení organizovalo celou řadu aktivit, na nichž se účastnili i další zájemci. Prvním větším veřejným setkáním příznivců Patafyzického kolegia byla realizace semináře „Odstranění traumatu při vyměšování v panelové výstavbě“, který se uskutečnil v restauraci Chaloupka v Dubí u Teplic. Jedním z legendárních předlistopadových činů punkově zaměřených osob bylo natření rukou sochy Klementa Gottwalda rudou barvou. Tento čin byl odstíhán jako skutek dehonestující velikána a jeho aktivisté potrestáni.

Mladí lidé v Teplicích byli připraveni na změny politického systému, které však přišly až v roce 1989. Někteří z nich na čas vstoupili do vysoké politiky, aby pomohli připravit společnost na velké změny, které měly přijít v demokratické společnosti.

Eduard Vacek

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (5)

Zanechte komentář