Erwin Kukuczka

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Erwin Kukuczka
V roce 1974 se Erwin Kukuczka oženil a následoval svoji manželku na faru do Hostinného, kde pracoval jako ošetřovatel. Začal publikovat i v oficiálním tisku CČSH – v Českém zápasu nebo Blahoslavu, již v polovině šedesátých let přispíval i do Třineckého hutníku. Z Bondyho popudu začal překládat polského katolického básníka Romana Brandsteattera. Seznámil se i s Václavem Havlem a několikrát se stal hostem na pověstném Hrádečku. Na faře zprostředkoval i první setkání Bondyho s Havlem. Po dvou letech se biskupu Pochopovi podařilo dostat Kukuczku jako kazatele Církve československé husitské do své diecéze. Dva roky zastupoval manželku v náboženské obci v Hostinném. V důsledku svých kontaktů na lidi z tzv. druhé kultury a undergroundu byl biskupem pod pohrůžkou ztráty státního souhlasu pro výkon duchovenské služby raději přeložen do Hlinska v Čechách. V roce 1982 se manželé Kukuczkovi přestěhovali do Ústí nad Orlicí a Erwin Kukuczka začal působit jako kazatel CČSH v Žamberku a Nekoři. Zároveň byl sledován Státní bezpečností, která o něm založila signální svazek s krycím jménem Kukačka. Byl obtěžován SNB i příslušníky StB, kteří ho opakovaně „poctili“ svou návštěvou. Pokračoval v psaní i vydávání samizdatové edice LOUČ. Kromě svých děl vydal Škvoreckého, Ladislava Klímu, Fischlovy Hovory s Janem Masarykem atd.

Na konci osmdesátých let byl Erwin Kukuczka profesorem Salajkou vyzván, aby si požádal o možnost dokončení studia. Doba se zdála být příhodná a Kukuczka opravdu dálkově dostudoval bohosloví. V roce 1989 byl v Žamberku vysvěcen na kněze a od roku 1989 sloužil jako farář Církve československé husitské v Nekoři a Žamberku. V listopadu 1989 se okamžitě zapojil do proudu dění, vystoupil s projevem na orlickoústeckém náměstí a aktivně se začal angažovat v Občanském fóru. Na dvě volební období byl zvolen zastupitelem města. „Hned první dny po listopadu 1989 jsem se zapojil velice aktivně a hned v prvních dnech jsem na náměstí v Ústí nad Orlicí promluvil k národu. Samozřejmě když potom byly první volby, tak jsem kandidoval a byl jsem na sedmém místě, v druhých volbách jsem byl na třetím místě a pracoval jsem i v radě města. Okamžitě jsem se zapojil, proto jsem měl problémy s poezií, že už na ni nebyl čas – pořád se někde jezdilo, schůzovalo. Byl jsem v OF a kandidoval jsem na jeho kandidátce jako nestraník a v druhých volbách na kandidátce ODS a také jako bezpartijní. Proto mě tady mají lidi v povědomí.“

Angažoval se i v kulturním a duchovním životě města. Pravidelně publikoval své duchovní promluvy v regionálním tisku, organizoval pásmo Putování za duší. Jedno z prvních putování bylo věnováno multikonfesní osobnosti Přemysla Pittera. Stále se věnuje své edici, kde vydává i jiné autory. Rychlost doby a nedostatek spočinutí nad básní ho přivedly k tvorbě koláží. Od roku 1995 připravil více než deset výstav. Život Erwina Kukuczky dle jeho slov ovlivnilo především setkání s vírou a literaturou. O jeho vztahu k literatuře příznačně vypovídá příhoda s Egonem Bondym. „To se stalo, že když tady byl jednou Bondy, tak koukal na ty moje svazky a povídal, že mám úžasnou knihovnu. A byl tady asi týden nebo čtrnáct dní. A tak jsme zašli oslavit práci na pivo. Když jsme se vrátili, tak Bondy už byl trochu písklej a kouká na ty svazky a povídá: ‚Sračky, sračky, sračky!‘ A já právě v jedné své úvaze píšu: ‚Dejme tomu, jsou to sračky. Ale jak je možné, že tyhle sračky ze mě udělaly člověka? Tak to nejsou sračky, ale je to literatura.‘ “

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (2)

Zanechte komentář