Ivan Dejmal

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Ivan Dejmal Ivan Dejmal (17. října 1946, Ústí nad Labem – 6. února 2008, Praha) byl český politik a ekologický odborník. Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965 – 1970 studentem Agronomické fakulty – oboru zemědělské krajinářství, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže (spolu s Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou či Jaroslavem Baštou, do kterého zapojil již před rokem 1968. V průběhu Pražského jara až do zatčení v roce 1970 patřil k jeho předním aktivistům (viz Fond Ivana Dejmala). Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby. V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se účastnil vzniku Charty 77 a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu a podílel se na založení nezávislé organizace Ekologická společnost, která na podzim roku 1989 iniciovala vznik asociace ekologických organizací Zelený kruh. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 vedl ekologickou sekci programové komise Občanského fóra. Byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (1992). V únoru 1990 nastoupil na ministerstvo životního prostředí České republiky, byl rehabilitován a dokončil studium na VŠZ v Praze. Od února 1991 do července 1992 byl ministrem životního prostředí České republiky. Poté pracoval v Českém ekologickém ústavu. V letech 1994 až 1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země. V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Dejmal se po roce 1989 podílel na přípravě územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly na Dejmalův návrh vyhlášeny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991. Kriticky vystupoval proti jaderné energetice. Ivan Dejmal byl členem nejprve Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy, která se v roce 1990 vydělila z Občanského fóra, v roce 1992 přestoupil do Občanské demokratické aliance a později do Strany zelených, předsedou občanského sdružení Společnost pro krajinu a členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou společně s Josefem Vavrouškem založil. Im memoriam získal Ivan Dejmal 5. černa 2008 Cenu Josefa Vavrouška udělovanou Nadací Charty 77. Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl Ivan Dejmal in memoriam nominován k udělení Medaile Za zásluhy. Charta 77 Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77 (Prohlášení Charty 77) z 1. ledna 1977. Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. Signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Řada z nich se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989. Text byl převzat z Wikipedie.

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (3)

  1. Děkuji za 2.sametku v mém okolí!
    Opět zajímavý příběh!
    Chtěli jsme to už vzdát s tím, že tam krabička není, pak jsme mrkli ještě k jiné mladé hrušni…
    …A vida – krabička byla na světě – Děkujeem!!!
    Zaměření je podle mě dosti nepřesné, nebýt fotografií, asi bychom ji fakt nenašli :-)

Zanechte komentář