Jana Petrová

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Jana Petrová
Jana Petrová, rozená Jana Pacholíková, později provdaná Jana Marcová (* 16. září 1966 Šternberk), je česká podnikatelka, lobbistka, bývalá československá disidentka, politička, po sametové revoluci poslankyně Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanskou demokratickou stranu. V 90. letech mluvčí ODS a poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Biografie
Koncem 80. let 20. století se podílela na činnosti disidentských a opozičních skupin (Nezávislé mírové sdružení,Jazzová sekce). Byla signatářkou Charty 77. V lednu 1989 patřila mezi opoziční skupinu, která chtěla položit květiny na místo upálení Jana Palacha na Václavském náměstí v Praze. Byli zadrženi komunistickou policií. Byla odsouzena na devět měsíců nepodmíněně a vězněna v nápravně výchovném zařízení Všehrdy. Pracovala ve výrobě stykačů. Měla vyměřený trest do 16. října 1989.

Profesně je k roku 1990 uváděna jako členka Koordinačního centra Občanského fóra Praha, bytem Dobruška.

V lednu 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 76 – Rychnov nad Kněžnou, Východočeský kraj) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešla do české části Sněmovny národů, kam byla zvolena za OF. Po rozpadu Občanského fóra přešla do parlamentního klubu Občanské demokratické strany. Za ODS byla opětovně zvolena ve volbách roku 1992 do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrvala do zániku Československa v prosinci 1992.

Ve volbách v roce 1996 byla zvolena do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODS. Setrvala zde do konce funkčního období, tedy do předčasných voleb v roce 1998. V 90. letech 20. století působila i jako mluvčí ODS.

Charta 77
Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77 (Prohlášení Charty 77) z 1. ledna 1977.

Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Jeden ze tří prvních mluvčích profesor Jan Patočka byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. Signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Řada z nich se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989.

Text převzat z Wikipedie.

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (2)

Zanechte komentář