John Bok

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

John Bok
John Bok (24. října 1945, Pardubice) je český politický aktivista.

Narodil se v rodině československého válečného pilota ve Velké Británii Bedřicha Boka a Angličanky Florence Mary Spence, jež za války působila u britského letectva, křestní jméno dostal po anglickém dědečkovi. Podepsal Chartu 77. V 70. a 80. letech jej sledovala a perzekvovala Státní bezpečnost kvůli jeho politickým názorům, musel pracovat v dělnických profesích. V listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Po Sametové revoluci tři roky pracoval v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a FBIS.

Je předsedou a zakladatelem Spolku Šalamoun, který založil roku 1994 se spisovatelkou Lenkou Procházkovou a který se angažuje v případech, kdy je podezření na chybné vyšetřování nebo rozhodování soudní moci. Byl též neplaceným členem Výboru proti mučení a jinému nelidskému zacházení při Radě vlády pro lidská práva a neplaceným členem poradního sboru generálního ředitele Vězeňské služby ČR generála Kuly.

Václavem Klausem byl několikrát navržen jako jeden z prezidentských kandidátů na úřad veřejného ochránce práv.

Poprvé byl nominován v roce 2006, ale do této funkce byl hned v prvním kole volby na 6 let znovu zvolen Otakar Motejl. Pro Boka hlasovalo v tajné volbě 35 poslanců a byl tak druhý ze čtyř kandidátů.

Podruhé jej prezident nominoval 24. června 2010. 9. července 2010 pro něj hlasovalo 6 poslanců a vypadl tak v prvním kole volby (ani v druhém kole však nebyl nikdo zvolen). John Bok označil volbu za neregulérní kvůli účasti Ivy Brožové (získala rovněž hlasy 6 poslanců), která se podle něj (a též například podle strany Věci veřejné) jako soudkyně a předsedkyně Nejvyššího soudu o funkci nemohla ucházet.

Třetí nominaci podal prezident 24. srpna 2010.

V květnu 2009 v rozhovoru pro magazín Žena-in na dotaz, jak by se mu tato pozice líbila, odpověděl: „Líbila, nelíbila, co na to říct? Určitě bych byl lepším ombudsmanem než Otakar Motejl.“ V červnu 2010 pro iDnes zdůraznil, že by se nevyhýbal záležitostem trestně právním a že by nezpochybňoval trest ani vinu, ale zasáhl by, kdyby došlo k právním pochybením, a více by využíval práva podávat kárné návrhy na soudce a státní zástupce.

Dne 7. září 2010 se novým ombudsmanem stal Pavel Varvařovský.

V roce 2002 kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 8 na kandidátce Nezávislí vedené Václavem Musílkem na 5. místě kandidátky v jednom ze tří volebních obvodů. Získal 7,50 % hlasů.

V blíže neurčené minulosti byl zastupitelem městské části Praha 8.

V roce 1998 ho ODS pro volby do poslanecké sněmovny zařadila ve volebním kraji Praha na poslední, 36. místo své kandidátky; 1,05 % z voličů této kandidátky mu dalo preferenční hlas, což sice nezměnilo oficiální výsledné pořadí, nicméně v počtu preferenčních hlasů byl na 10. místě. V roce 1996 kandidoval jako nestraník za Pravý blok do senátu v obvodě 24 (Praha 9); ziskem 1,39 % hlasů se umístil 8. z 11 kandidátů. Roku 2004 kandidoval do senátu jako nestraník na kandidátce Balbínovy poetické strany v obvodě 22 (Praha 10); získal 1,48 % hlasů a skončil tak 8. z 10 kandidátů. V roce 2006 kandidoval do Senátu ve volebním obvodu 26 (Praha 2), ziskem 1,59 % hlasů byl osmým nejúspěšnějším z 12 kandidátů v tomto obvodu. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval do zastupitelstva městské částí Praha 8 za Nezávislé pro Prahu – volební stranu Václava Musílka, na 2. místě z 15 kandidátů; získal 9,10 % hlasů, mandát získal pouze lídr kandidátky. Současně za tutéž stranu kandidoval i do městského zastupitelstva na 11. místě ze 70 kandidátů; získal 2,33 % hlasů, strana nezískala žádný mandát. V roce 2008 kandidoval do senátu popáté, a to za KDU-ČSL ve volebním obvodě 21 (Praha 5); ziskem 4,57 % hlasů se dostal na 6. místo z 12 kandidátů.

Více než 30 let žije v Praze-Karlíně v manželství s ženou Jitkou Bokovou, malířkou a sochařkou. Mají dceru Kristýnu (nar. 1981), která je tanečnicí a herečkou (jejím manželem byl do prosince roku 2013 herec Pavel Liška). Dále má dceru Jenovéfu (1992), jež je studentkou Gymnázia Jana Nerudy, studuje housle, je součástí uskupení Comenius Quartet a hrála ve filmu Občanský průkaz a dalších. Má také syna Jana Rovenského (1975), který se stal ekologickým aktivistou, nyní v české pobočce Greenpeace.

Charta 77
Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77 (Prohlášení Charty 77) z 1. ledna 1977.

Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. Signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Řada z nich se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989.

Text byl převzat z Wikipedie.

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (2)

Zanechte komentář