Rozhovor s tatínkem a maminkou

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Rozhovor s tatínkem a maminkou
Projekt Naše revoluce zpracovali studenti Základní a mateřské školy s polským jazykem vyučovacím z Karviné pod vedením Tomasze Smilowskiho, Dariny Cieślarové a Ewy Cielecké.

Žáci zaznamenávali rozhovory s rodiči, jak oni sami vnímali rok 1989 – život před a po revoluci, dále zpracovávali komiks na téma 17. listopadu, revoluce (8. a 9. ročník). Poté psali výklad opět na téma 17. listopadu a událostí s tím spojených (9. ročník). Po besedě pak 8. třída ve dvou skupinách zpracovávala plakáty, které se týkaly dvou nejvýraznějších postav roku 1989 v ČR a Polsku (Havel, Walesa).

Jacek Sikora – Rozhovor s maminkou

Jak probíhal ten den?

V ten den se v Ostravě nic zvláštního nedělo. Učili jsme se jako obvykle. Teprve večer jsme se dozvěděli ze zpráv, že skupina lidí v Praze demonstrovala a situace byla utišena. Televize to nijak moc nekomentovala. V pondělí jsem jako obvykle jela do školy. Vystoupila jsem z autobusu a šla jsem uličkami Ostravy směrem k fakultě. Cestou jsem potkala kamarádku Janu. Když jsme přišli ke dveřím fakulty, uviděly jsme dva studenty, kteří nás informovali, že dveře jsou uzavřeny, nikdo dovnitř nesmí a nasměrovali nás na náměstí, kde se konala demonstrace. Nikdo pořádně nic nevěděl, až na náměstí vše nám bylo jasno. Ten den nám zůstane v paměti.

Jakou roli jsi tam měla Ty?

Ode mne se nic nežádalo, ale sama jsem cítila, abych byla na náměstí a podpořila tak ideu lidu, myšlenky všech, které byly i mými.

Jsi spokojená s výsledkem Sametové revoluce?

Tenkrát jsem byla spokojená s děním, které se odehrávalo pak. Všichni jsme vzhlíželi k Václavu Havlovi a očekávali zázraky.
Ewa Wierzgońová – Rozhovor s mým tatínkem

Kolik Ti bylo let v době sametové revoluce?

Bylo mi 20 let. Studoval jsem na zdravotnické škole v Olomouci.
Kde ses v době demonstrací nacházel a byly poblíž nějaké? (Jak to tam vypadalo?)

Byl jsem v Olomouci. Ano, byly. Byly to poklidné demonstrace studentů, které vyvrcholily generální stávkou, která později probíhala ve větších městech.

Zúčastnil ses nějakých, nebo víš o někom známém, který se také zapojil?
Ano. Zapojili se mí kamarádi a učitelé.

Myslíš, že studenti byli až tak odvážní, jak se projevovali na ulici? Určitě měli obavy, ale odvážní doopravdy byli. Věděli totiž, že táhnou za jeden provaz. Skupiny studentů se scházely na fakultách, kolejích, kde se vyráběly plakáty, časopisy, transparenty, atd. Scházeli se pořád a pracovali na tom třeba i v noci. Pamatuji si, že dokonce existovaly krizové právní linky, které fungovaly nonstop. Když policie chtěla někoho odvést, stačilo zavolat na tu linku a ta mu pomohla ho z toho vytáhnout.

Propagoval jsi taky demokracii? A jak?

Ano, vyvěšoval jsem plakáty v Olomouci a Prostějově.

Jaké byly tvoje pocity, když ses dozvěděl, že komunismus konečně zastoupí demokracie?

Byl jsem rád. Pro mladé lidi to byly otevřené dveře do světa. Konec propagandy, konečně nastala svoboda názoru.

Kdyby ses mohl vrátit zpět do minulosti k dobám demonstrací a něco změnit, udělal bys to? Lituješ něčeho?

Neudělal, nelituji.

Zdroj: Člověk v tísni, program Jeden svět na školách, jsns.cz/cz/naserevoluce/

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentář (1)

Zanechte komentář