Samet v Českých Budějovicích

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Samet v Českých Budějovicích
V roce 1989 studoval pátý ročník vysoké školy. První náznaky, že je „něco ve vzduchu“ zachytával od začátku, protože se spolužáky poslouchali rádio Svobodnou Evropu, takže věděli o tom, jak to vypadá v Praze. V Budějovicích se ale ještě nic nedělo.

Dle slov hlavního aktéra: „Pondělí 20. listopadu začalo úplně normálně, šli jsme do školy. A protože bylo patrné, že se o víkendu něco dělo, a ačkoliv se zdálo, že je to omezené pouze na Prahu, chtěli jsme se domluvit co a jak. Někteří z nás se už ale vypravili v neděli večer nebo v pondělí ráno do Prahy, aby zjistili, co se doopravdy děje. My jsme přes den absolvovali část výuky a pak jsme se dozvídali víc a víc, bylo nám jasné, že je to poslední den, protože nastoupíme do stávky. Když se vrátili kolegové z pedagogické fakulty, řekli nám, že všichni stávkují, a proč my ještě nestávkujeme.

Sešli jsme se večer v menze – kdo měl zájem. Neodvažuji se odhadnout, kolik nás tam bylo, jestli sto, sto padesát lidí. Bylo zapotřebí dát dohromady stávkový výbor. Vycítil jsem, že teď zrovna je čas bojovat. U skautů nás učili řídit se heslem „buď připraven“, a tak jsem věděl, že je třeba do toho jít. Od začátku jsem očekával pád, zhroucení vládnoucí strany a návrat k demokracii. Věděli jsme, že to je buď, anebo. Proto jsme také s sebou nosili pas, protože jsme věděli, že pokud to nevyjde, tak všichni skončíme v lochu, minimálně my, kteří jsme se angažovali a byli jsme vidět vepředu. Proto jsme věděli, že nám jde o všechno. Celou noc jsme vymýšleli, jak stávka bude vypadat. Museli jsme být aktivní. A tak kromě toho, že jsme psali a roznášeli letáky, monitorovali činnost VB, krajského výboru strany, jsme tedy vymýšleli, jak ráno zahájit stávku. Aby se studenti sešli a my už předložili koncepci, vyhlásili stávku, dali to vědět orgánům obou fakult. Tím jsme strávili první noc. Ráno jsme stávku zahájili, zaúkolovali jsme studenty, aby se rozprchli po Budějovicích a vysvětlovali lidem, proč stávkujeme a co chceme. A herci z Jihočeského a Malého divadla také stávkovali.

Můj nejsilnější zážitek z generální stávky je ten, kdy na českobudějovickém náměstí stálo padesát tisíc lidí, což je polovina Budějovic. A všichni byli s námi a skandovali. Tenkrát mi došlo, že tohle už se nedá zastavit, že už nejsme na prahu svobody, ale za tím prahem, a že se všechno zlomilo.“

Na otázku, zda studenti zasahovali do předávání moci v Českých Budějovicích, odpověděl Martin Ehrlich takto:„Ne, my jako studenti jsme si uchovávali svou nezávislost na politické moci a v rámci nově získané akademické svobody jsme se nechtěli na nic vázat. Trvali jsme na splnění požadavků s tím, že jsme vědomě byli tou hybnou silou, kterou jen tak někdo neovlivní. Protože student je člověk, který je nezávislý, má kritické myšlení. Není snadné ho korumpovat, protože nemá rodinu, je sice ho možné vyhodit ze školy, ale přesto je to nejsvobodnější síla ze společnosti, která může něco změnit.“

Martin Ehrlich

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (2)

Zanechte komentář