Sametová revoluce v Lokti

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Sametová revoluce v Lokti
My, žáci 9. ročníku ZŠ Loket, jsme se pustili do pátrání po událostech spojených se sametovou revolucí ve městě, kde žijeme. Přestože Loket je městem se slavnou středověkou minulostí, ve 20. století se řadí spíše mezi poklidná místa. Získat informace o listopadových a polistopadových událostech roku 1989 pro nás nebylo lehké. Někteří účastníci již nežijí, mnozí občané tehdy žili spíše svými osobními starostmi běžného života a jejich vzpomínky jsou rozmanitého charakteru. Čtvrt století se ukázalo jako dlouhé období. Výpovědi pamětníků se občas liší. Poděkování patří všem lidem, kteří kvůli nám zavzpomínali, půjčili své osobní dokumenty, podporovali nás a pomohli nám překonat náš ostych. Jsou to zejména: Jan Hadrava, Marcela Hadravová, Karel Horčička, Karel Saifrt, pan Pajtl, paní Blažková, Miloš Rybář a paní Horáčková.

„Prožili jsme tři časy – čas totality, euforii revoluce a normalitu, která je jiná, ale není nijak zvlášť veselá,“ vzpomíná na revoluční časy Jan Hadrava.

Výchozí situace

K 1. 1. 1989 žilo v Lokti 2411 obyvatel. Historické části Lokte byly ve zchátralém stavu – padající hradby, poničený hrad, špatný stav historických domů v jádru města, narušování stavu středu města projíždějícími auty. Kulturní život města byl omezen vyhořením budovy kina, omezením činnosti Dvorany. Probíhaly i disidentské aktivity, činnost v Lokti zahájil poetický klub Kolovrátek (založen v Sokolově) a občasné koncerty pořádala folková skupina Roháči, která v té době nemohla oficiálně hrát, ale koncertovala na Jazzových jarech (v KD Dvorana).

Průběh revoluce

Zprávy o událostech 17. listopadu se do Lokte dostávaly postupně. O konkrétním dění můžeme hovořit až 19. listopadu. Lidé se scházeli nejvíce na třídě 25. února (dnešní T. G. Masaryka) u sloupu Nejsvětější Trojice a diskutovali o situaci ve státě a jejím dopadu na život ve městě. Dalšími centry se stala veřejná místa jako knihovna, základní škola a kulturní středisko Dvorana. Iniciátorem dění byl především Jan Hadrava, který situaci popisuje takto: „Podepisovaly se petice, demonstrovalo se, křičelo se – všechno to, co nekrvavá revoluce má mít.“

Dle pamětníků byly bezprostředně následující měsíce silně emotivní. Lidé prožívali společné nadšení: „…měli se radši, nebyli na sebe tak zlí, byli jako v transu.“ Účastníci často označují emoce, které prožívaly, za nepopsatelné a pro naši generaci ne zcela pochopitelné. Na rozdíl například od Karlových Varů probíhaly listopadové události v našem městě celkem poklidně.

Velmi zajímavá událost se odehrála 27. 11. na náměstí, kdy přijel besedovat s občany spisovatel a signatář Charty 77 Ivan Klíma, který měl zákaz publikovat. Původně se setkání mělo konat v soukromí, protože byl pozván ještě za totality. Místní kronikář zaznamenal: „Atmosféra byla vzrušená, někteří občané byli však podnapilí a neurvale pokřikovali na předsedu MNV Karla Johánka, člena KSČ. Moderátor akce, činovník rodící se politické síly – Občanského fóra – Jan Hadrava se snažil vést opilce k pořádku a slušnému dialogu, což se ne zcela dařilo.“ Spisovatel Klíma nakonec na náměstí nevystoupil a besedu uskutečnil v největší třídě budovy školy. Posluchačům popsal situaci v Praze, zprostředkoval nejnovější zprávy z centra OF a četl ukázky ze své tvorby.

7. prosince se v tzv. kreslírně hlavní budovy školy konalo ustavující shromáždění Občanského fóra, kterému předsedal Jan Hadrava, a k této příležitosti byl za účasti tří pražských studentů promítán videozáznam zásahu pořádkových sil v Praze dne 17. 11. Účastníci schválili program činnosti a byly přijaty požadavky na rezignaci předsedy MNV Karla Johánka. Z této akce pochází také podpora kandidatury Václava Havla na funkci prezidenta republiky a odsouzení brutálního zásahu pořádkových sil v Praze.

Samozřejmě nebyli všichni nadšeni z průběhu těchto událostí, tato doba měla mnoho směrů, lidé přemýšleli, jak se budou jejich životy vyvíjet. Jan Hadrava to popsal takto: „Bolševici si oddechli, že už nemusí hrát tu hru.“ Probíhalo mnoho dialogů, diskuzí a slovních potyček: „Učili jsme se říci, co si myslíme, učíš se slova, ten výkřik je začátek řeči.“ (Jan Hadrava)

Revoluční události pokračovaly v Lokti v těsné návaznosti na okolní větší města, zejména Sokolov. Proběhly změny ve vedení města, pokračovaly polemiky mezi občany, často docházelo i na osobní názorové konflikty a osočování. Pamětníci, se kterými jsme mluvili, kladli důraz hlavně na pocity, emocionalitu doby a měli potřebu vidět věci v celostátním kontextu.

Zpracovali žáci ZŠ Loket Dominik Bartoš, David Horvát, Václav Šíma, Alex Prievara, Kateřina Krohová, Blanka Žilíková, Štěpánka Potůčková, Šárka Kresťanpolová pod vedením paní učitelky Aleny Zichové v rámci projektu Naše Revoluce

Zdroj: Jeden svět na školách, Člověk v tísni, www.jsns.cz/naserevoluce

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentář (1)

Zanechte komentář