Sametové revoluci stačilo ke krvi jen málo

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Sametové revoluci stačilo ke krvi jen málo
Hradec Králové – S lopatou v ruce a trikolorou na klopě bojoval v Hradci proti komunistickému režimu. Jindřich Vedlich byl ve Studentském stávkovém výboru pedagogické fakulty.

Současný učitel hradecké pedagogické fakulty Jindřích Vedlich byl před dvaceti lety studentem. A to takovým, který revoltoval, distribuoval provokativní tiskoviny a byl jedním ze členů stávkového výboru při sametové revoluci v Hradci.

Jak jste prožíval situaci před listopadem 1989?
Bylo mi tehdy třiadvacet let a byl jsem studentem pedagogické fakulty. V té době bylo patrné, jak ze situace v tehdejším Československu, tak z mezinárodního dění, že režim už mele z posledního.

Co vás vedlo k tomu, abyste revoltoval proti komunismu?
Byl jsem především nespokojený s úrovní demokracie v zemi. Další důvody vyplývaly i z vysokoškolského studia.

Jak tehdy vypadala situace na hradecké univerzitě?
Pedagogická faktulta byla známá svým tvrdým režimem.

Jaká byla atmosféra mezi vysokoškolskými studenty?
Většina studentů byla nespokojená s režimem, ale někteří ho podporovali. Nicméně jádro tehdejšího fakultního výboru Socialistického svazu mládeže bylo velmi aktivní.

Jak jste se angažoval při revoluci?
Byl jsem jedním z přibližně deseti lidí, kteří stáli v čele Studentského stávkového výboru. Nemůžu říci, že jsem se zúčastnil disentu, nicméně jsem pomáhal distribuovat Několik vět a další materiály.

Jak probíhala sametová revoluce mezi hradeckými studenty?
V pondělí 20. listopadu jsme šli po výuce do centra města. Připnuli jsme si trikolory a vydali se směrem ke kolejím Na Kotli. Ty se staly sídlem stávkového výboru. Celkem se za pedagogickou fakultu zapojily do revoluce dvě až tři stovky studentů.

Byla situace v Hradci jiná než v dalších českých městech?
Hradec se nijak nevymykal. Snad jen tím, že byl velmi konzervativním městem s radikálními komunisty, proti nimž se bojovalo komplikovaně.

Jak vypadal boj proti režimu?
Bojovalo se nátlakovými cestami. K nim patřily demonstrace, průvody městem a vyjednávání s orgány veřejné správy. Byly pořádány také diskuse na zimním stadionu.

Jak probíhaly demonstrace?
První demonstraci jsme zorganizovali my, studenti. Přemýšleli jsme, zda ji uspořádat natvrdo a pozvat lidi. Nakonec jsme zvolili kompromis, půjčili jsme si nářadí, lopaty, kolečka, hrábě a vyšli do ulic uklízet město. Chtěli jsme ukázat, že sice stávkujeme, ale nezahálíme. Přitom jsme lidi zvali na demonstraci.

Byli jste coby nepřátelé režimu sledováni?
Ano, měli jsme indicie o tom, že nás sledují. Pronásledovali nás určití lidé, jezdila kolem nás stále stejná auta. Telefony na kolejích byly odposlouchávány.

Neměli jste strach ze zásahu policie či armády?
I když byla revoluce v Hradci sametová, bylo to mnohdy na hraně. Stačilo málo, aby se revoluce proměnila v násilnou. Nedaleko Háječku byla připravená jednotka ministerstva vnitra s obrněnými transportéry a také Lidové milice čekaly na příkaz zakročit, který naštěstí nepřišel. Nechci ze sebe dělat hrdinu, především v těch prvních dnech jsem obavy měl.

Zdroj: http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/sametova_revoluce_vedlich_20091006.html

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (7)

Zanechte komentář