Všechno mi říkalo: Nevracej se do Československa!

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Všechno mi říkalo: Nevracej se do Československa!
Po sovětské okupaci Československa se Haně Jechové podařilo získat místo na Pařížské univerzitě, Sorbonně. Neváhala a v roce 1969 odjela. Byla v té době už uznávanou odbornicí na slovanské literatury a překladatelkou. Po čtyřech letech, kdy se dokonce na Sorbonně habilitovala a získala velký doktorát, který jí otvíral dveře, ale zesílil tlak z domova. Zejména matka a manžel na ni naléhali, aby se vrátila. Manželovi v zaměstnání vyhrožovali, že pokud jeho žena zůstane v zahraničí, přijde o práci. Francouzští přátelé jí to rozmlouvali, ale Hana Jechová neměla odvahu v zahraničí dál setrvat, i když věděla, že to nebude žádný med: „Že by mě tu zavřeli, to jsem se nebála. Na to jsem ani nemyslela. Já jsem si představovala, že to tu nebudu moct přežít a zahynu co nejdříve a tím to skončí. Do letadla na Orly jsem nastupovala hrozně nerada. Letadlo vzlétlo a pak se ještě vrátilo a znovu přistálo na tom francouzském letišti. Říkala jsem si: Že by osud se mnou takhle laškoval? Ale pak letadlo opět vzlétlo a doletělo až do Prahy.“ Manžela pár dnů poté vyhodili ze zaměstnání a manželé Jechovi neměli být z čeho živi. Začala realita návratu do normalizovaného Československa. Nakonec Haně Jechové pomohli francouzští přátelé a v roce 1976 dovolily místní úřady Haně Jechové na naléhání francouzské vlády oficiálně přesídlit do Francie.

Hana Voisin-Jechová

Narodila se 19. dubna 1927 v Humpolci. Na sklonku války byl její otec zatčen a deportován do Terezína, kde zemřel. Vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, obor čeština, francouzština a slavistika. V roce 1948 se provdala za poručíka československé armády Vladimíra Jecha. Po dokončení magisterského studia v roce 1950 pracovala nejprve ve Státním pedagogickém nakladatelství v Praze. Od roku 1955 do roku 1969 přednášela polskou literaturu na Palackého univerzitě v Olomouci. V té době začala také z polštiny překládat a pracovala na doktorátu. V roce 1962 ve Slovanském ústavu ČSAV v Praze předložila kandidátskou práci. Její pokus o habilitaci se však nezdařil, dokončení studia jí bylo těsně před složením samotné zkoušky zakázáno. Habilitační práci nakonec obhájila na Varšavské univerzitě v roce 1966. V roce 1969 poprvé emigrovala do Francie. Využila toho, že dostala pozvání na Sorbonnu, aby zde přednášela komparatistiku (srovnávací literaturu). V roce 1972 zde dokonce obhájila tzv. velký doktorát. Získala také místo hostujícího profesora na univerzitě v Tours, kde až do podzimu 1973 přednášela. Na neustávající naléhání rodiny, která zůstala v Československu, se na podzim roku 1973 vrátila do vlasti. Následovalo existenčně náročné období, kdy byli oba s manželem bez práce. O tři roky později odjela pamětnice tentokrát na žádost francouzské vlády do Francie podruhé. Ztratila československé občanství, byla nucena se rozvést a její matka musela vycestovat s ní – taková byla podmínka československých úřadů. Začala přednášet srovnávací literaturu a bohemistiku v Tours a na Sorbonně. Jejím největším úspěchem bylo v roce 1982 založení bohemistiky jako samostatného oboru na Sorbonně. V roce 1984 se provdala za profesora Jacquese Voisina. Ve své odborné kariéře se pamětnice zabývá především komparatistikou se zaměřením na literatury slovanské. Je spolupracovnicí Mezinárodní společnosti pro srovnávací literaturu i dalších výzkumných center ve Francii, Polsku a České republice. Vedle odborných prací publikuje i beletrii.

Zdroj: www.mistapamětinaroda.cz

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (4)

Zanechte komentář