Zkušenosti příbuzných

Item image

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Sametka vypráví tento příběh

Zkušenosti příbuzných
Období sametové revoluce bylo pro náš stát velmi významné, neboť díky studentům té doby a Občanskému fóru v čele s Václavem Havlem máme dnes svobodný demokratický stát, který není nikým ovládaný. Proto si myslíme, že každý občan České republiky by měl o tomto období vědět.

Sametovou revolucí jsou nazývány dny 17. 11. – 29. 12. 1989, které se staly velmi významnými pro náš stát, tehdy Československo. V těchto dnech se především studenti bouřili proti totalitnímu komunistickému režimu.
Studenti tajně domlouvali manifestace a vyráběli k nim transparenty s různými hesly, např.: „Havel na hrad”, „Demokracie pro všechny”, „Nechceme násilí”. Pozvánky na demonstrace se lepily do metra, na stanice, nelegálně na volné plochy určené pro plakáty, zkrátka všude, aby byly vidět. Symbolem demonstrací se staly klíče, kterými se na nich zvonilo. Cílem těchto demonstrací bylo osvobození Československa od komunismu a nastolení demokracie. Kromě manifestací se pořádaly i stávky.

Zkušenosti příbuzných žáků ze ZŠ a MŠ Svatobořice-Mistřín

Zeptali jsme se našich příbuzných, jak prožívali dny Sametové revoluce.

1. V té době byla zavedena přísná cenzura. Nesmělo se skoro o ničem mluvit a nesmělo se jezdit do zahraničí. Většina polí v obci patřila JZD. Muži v 18 letech museli povinně na dva roky na vojnu. V televizi se vysílaly celodenně přímé přenosy – zprávy o pražské stávce. Spousta lidí v ulicích se snažila svrhnout vládu a v TV říkali, že lidé bojují za lepší svět a budoucnost. Na ulicích se konaly velké projevy, lidé tleskali a zpívala se česká hymna a lidé s nadšením očekávali nové změny. Po revoluci bylo docela hodně změn, třeba i drobnosti, jako že se přestalo říkat soudružko učitelko a zrušil se povinný kroužek pionýrů, nebo se lidem navracely pozemky, továrny patřící státu se rozprodaly živnostníkům a započalo soukromé zemědělství.

2. V dnešní době „všichni“ vzpomínají, jak byli stateční a bojovali proti komunistům. Není to pravda, ti co bojovali, byli zabiti nebo vězněni, nebo jim bylo vyhrožováno likvidací rodiny a byli na nejhorších pracovních místech. A tito lidé o tomto bezpráví nemluví. V kostelích byli špehováni a ani tam se jít nedalo.

Mamka není moc hrdá, jak chodila v pionýrském v průvodu a vykřikovala komunistická hesla. Ale to ještě byla hloupá a malá. Až později se dozvěděla, že rodičům vyhrožovali, tak musela jít.
3. V listopadu 1989 šla maminka ve městě, kde pracovala, cinkat klíčky. Na bráně si ji zapsali. Nevěděla v ten moment, jestli zrovna neztrácí práci, ale už toho všichni měli všeho dost a šli.

4. V roce 1989 jsem měl 22 let. Jezdil jsem po demonstracích v Moravskoslezském kraji. Při demonstraci v Brně jsem viděl i budoucího prezidenta Václava Havla, krátce propuštěného z vězení, který pronášel řeč v čele Občanského fóra. Na žádné z demonstrací mě nezatkli, ani proti mně nepoužili hrubé násilí. Jednou mě však postříkali vodou. Ale to mě od mého názoru na komunistický režim neodvrátilo.

5. Já a můj manžel jsme sledovali dění z domu v televizi, rádiích a ve sdělovacích prostředích. V práci jsme o tom velmi často diskutovali a začalo se vytvářet Občanské fórum. Lidé nevěděli, co mají dále čekat, neboť se veškeré činnosti odehrávaly především ve velkých městech. Čekali jsme, co bude dál. Do velkých měst přijížděly autobusy, aby podpořily Sametovou revoluci. Většina názorů na tuto situaci byla optimistická, protože věřili, že se situace zlepší, což se také podařilo.

6. Otec spolu s dalšími kolegy založil Občanské fórum ve státním podniku Elektrosvit. Organizovali podniková shromáždění za účelem přesvědčení lidí k tomu, aby se přidali na stranu OF a nebránili pádu komunismu. Dále připravovali podnik na generální stávku a účastnili se veřejných shromáždění ve větších městech, kam přijížděli zástupci Občanského fóra z Prahy spolu s V. Havlem.

7. Všichni studenti včetně ní nosili trikolory. Když si úplně nebyli jisti, co se děje, natož tak, co se dít bude. Mamka dostala neomluvenou hodinu za to, že se šla podívat do Hodonína
na Václava Havla. S vidinou toho, že bude líp. Slibovali nám, že se nám bude dařit tak jako na západě, ale za posledních 25 let se nic nezměnilo podle mé mamky.

8. Babičce prý připadalo stupidní, jak všichni zvonili svazky klíčů na náměstí, ale teď je za to velmi ráda a obdivuje demonstranty, co měli tu odvahu a pustili se do takového ‚,boje“ proti vládě. Pamatuje si, že když jela po Hodoníně, z její tehdejší práce na kole kolem velké demonstrující masy lidí, tak kamiony z cizích zemí na ně troubily a řidiči vztyčovali z oken ruce se zvednutými dvěma prsty na důkaz toho, že je podporují a že jim fandí. Celá babiččina rodina se vždy dívala v televizi, co se děje, na přímé přenosy z demonstrací v Praze.

9. Strýc říkal, že u nás ve vesnici ve Svatobořicích – Mistříně bylo několik milicionářů. I když si myslí, že to je asi nepěkné, tak mi řekl, že tihle lidé jen čekali na to, než budou povoláni do Prahy. A že milicionáři neosvobozovali, nýbrž naopak.

10. Moje babička byla v té době pracovnicí ONV Hodonín. Protože se k nám zprávy z Prahy dostaly se značným zpožděním, nevěděli, co se vlastně děje. Názory jednotlivých občanů na dění v republice byly různé. Někteří s tímto počinem souhlasili, jiní byli proti tomu. Její názory byly rozpačité, protože nevěděla, co se vlastně děje. Až po sledování televize jsme i my na venkově zjistili, že vláda jedné strany skončila a že v zemi byla nastolena demokracie. Skutečnost byla taková, že spousta lidí měla obavy z toho, co nám nová doba donese. Vzhledem k tomu, že pracovala ve státním orgánu, který byl ovlivňován politikou KSČ, došlo na jejím pracovišti k radikálním změnám, co se týče vedoucích postů. Protože ona byla obyčejnou úřednicí, jí se tyto změny nedotkly

Zdroj: www.jsns.cz/cz/naserevoluce, ZŠ a MŠ Svatobořice-Mistřín, Hlavní 871

Pro zobrazení GPS souřadnic a popisu umístění sametky se musíte registrovat

Zavřít komentáře

Komentáře (2)

Zanechte komentář