Praha

  • Item thumbnail

    Věznice v Ruzyni

    Ruzyně je okrajovou částí Prahy, která byla ještě do roku 1960 samostatnou obcí. Dnes je tato součást Prahy 6 známá především jako lokalita, v níž se nachází mezinárodní letiště, jehož oficiální název je nově od roku 2013 zaštítěn jménem Václava Havla. Centru staré Ruzyně však vévodí také velký objekt vazební věznice, kterou proslavily pobyty řady disidentů a odpůrců komunistického režimu, přirozeně i Václava Havla v 70. a 80. letech.

  • Item thumbnail

    Václav Havel U dejvického rybníčku

    Do družstevního bytu v ulici U dejvického rybníčku 4 v Praze 6 se Olga a Václav Havlovi nastěhovali v roce 1971. Tříposchoďové domy v Dejvicích si zde v druhé polovině šedesátých let postavili zaměstnanci Divadla ABC, kde Václav Havel začínal. Do té doby bydleli společně s rodiči a bratrem Ivanem na Nábřeží Bedřicha Engelse (dnes Rašínově nábřeží). V sedmdesátých letech však pobývali především na Hrádečku u Trutnova.

  • Item thumbnail

    Charta pro mě znamenalo osvobození

    Text Charty 77 vznikal v průběhu prosince 1976 v tehdejším bytě Václava Havla a byl publikován v zahraničních médiích na počátku ledna následujícího roku. Impulzem pro vznik Charty 77 bylo zatčení členů kapely The Plastic People of the Universe.

  • Item thumbnail

    Ticho nás spojilo víc než proslovy

    Vladimír Merta, jeden z nejslavnějších písničkářů osmdesátých let, se během revolučních dní v listopadu 1989 ocitl na přeplněném Václavském náměstí, na balkoně budovy Melantrichu. „Hrál jsem písničku ,Kecy‘, která začíná: ,Jsem špatný člověk, který slouží dobré věci, kecy, kecy, kecy…‘ Chvíli jsme refrén ,kecy‘ zpívali potichoučku, prosil jsem lidi, aby ukázali, jak jsme ukázněný.

  • Item thumbnail

    Svobodné diskuze v Jirchářích

    V budově Husova semináře pod záštitou profesora evangelické bohoslovecké fakulty J. L. Hromádky a z iniciativy J. Němce, L. Hejdánka a V. Freie vzniklo společenství, které bylo otevřené každému bez ohledu na konfesi a zaměření. Přednášky navštěvovali studenti, profesoři, laici i širší veřejnost.

  • Item thumbnail

    Poslední vzplanutí před normalizací

    Věra Roubalová, na konci 60. let studentka Strojní fakulty ČVUT v Praze, se na vysoké škole seznámila se studenty sdruženými kolem Jiřího Müllera. Vydávali společně studentský časopis Buchar, aktivně prožívali srpnovou invazi v roce 1968 – zapojili se například do akcí, které měly vojákům ztížit orientaci ve městě.

  • Item thumbnail

    Euforie? Ne, trauma

    Možná tu fotografii z Národní třídy ze 17. listopadu roku 1989 znáte – neprostupná hradba policejních těžkooděnců a pár metrů před nimi dav demonstrantů. Mezi oběma tábory na zemi sedí dívka v modré péřové bundě. Tou dívkou byla tehdy šestnáctiletá gymnazistka Magdaléna Vovsová, dnes Rajčanová.

  • Item thumbnail

    Na kotelnu jsem si nestěžoval

    Ačkoli práce kotelníka byla za komunismu pro „závadové osoby“ často ponižující, Jiří Kostúr, redaktor samizdatového časopisu Vokno, si ji pochvaloval. U kotlů hotelu Axa měl spoustu času na čtení, vlastní tvorbu a samostudium. Pracoval tam od roku 1982 asi čtyři roky. „V létě se v noci netopilo, jen na vodu, tak se to dalo vydržet a měl jsem měsíc volno.“

  • Item thumbnail

    Promítání sovětských filmů jen pro zvané

    V době takzvané perestrojky vznikaly v Sovětském svazu filmy, jejichž otevřenost předstihovala možnosti tvorby u nás, mnohé se vůbec do naší distribuce nedostaly. Čeští umělci a intelektuálové, jako například překladatelka z ruštiny Ludmila Dušková a její manžel, básník a rozhlasový redaktor Václav Daněk, se snažili využít svoje kontakty, aby se k nim dostali.

  • Item thumbnail

    Neoficiální výstava na staveništi

    V první polovině roku 1989 probíhala ve Vinohradské tržnici celková rekonstrukce. Dozor nad stavebními pracemi měl tehdy Pavel Vašíček, který se rozhodl v budově uspořádat výstavu mladých nekonformních výtvarníků. Hlavní část obsadili Tvrdohlaví, ale v boční místnosti zbylo místo i pro Pavla Brázdu, malíře o více než generaci staršího.